Věrni půdě, věrni sobě, věrni vlasti

Historie

Historie krojovaných jízdních banderií, které sehrály významnou a pozitivní úlohu v rozvoji českého národa, spadá až do poloviny 19. století. Udržely se i v nejhorších dobách rakouské perzekuce, neboť sloužily k vytvoření zdatného jezdectva. Ke vzniku prvních organizovaných složek Selské jízdy došlo s rozvojem kulturního a společenského života po první světové válce, kdy byla zakládána celá řada spolků a organizací - např. Sokol, Orel či Junák. Selské banderie, jejichž důležitými rysy byly vždy dobrovolná kázeň, pořádek a vynikající organizovanost, láska ke koním a jízdárenský výcvik, se staly výrazem probuzení české vesnice a po roce 1918 také jejím tmelícím prvkem.


Založení Selské jízdy

Jako nová jezdecká organizace byla Selská jízda založena 31. ledna 1925, kdy proběhla ustavující valná hromada Ústředí Selských jízd, první veřejný průvod absolvovala u příležitosti hospodářské výstavy v Praze v květnu téhož roku.  

Po skončení druhé světové války musel jejich existenci a činnost povolit až Nejvyšší správní soud. Český venkov se začal chystat na navázání předválečné tradice vlastenectví a lásky k rodné hroudě. Tehdy nejaktivnější Janákův východočeský sbor Selských jízd se rozhodl představit svou znovuobnovenou činnost širokým občanským vrstvám uspořádáním tradičních jezdeckých závodů za účasti sborů z celé republiky. Termín byl stanoven na 5. a 6. června 1947 v Nechanicích nedaleko Hradce Králové. Komunistická strana, která plánovala českou vesnici zotročit, však takové projevy vlastenectví nemohla potřebovat.


Vznik našeho sboru

O dva roky později vznikl ve Strakonicích Sbor Selských jízd Jana Žižky z Trocnova. U jeho zrodu stál sedlák z jihočeských Mladějovic František Toman, pradědeček člena ASZ Strakonice a dnešního starosty tohoto Sboru Stanislava Tomana. Tehdy čítal celkem 365 jezdců, a to z okresů Blatná, Horažďovice, Netolice, Písek, Prachatice, Strakonice, Vodňany, Volyně a Vimperk. Po prvních sborových závodech v červenci roku 1929 následovaly desítky dalších, také výcviky v jízdě a průvody při slavnostech. V šestatřicátém roce se Sbor zúčastnil Zemské soutěže Selských jízd v Praze, kde v konkurenci jezdců z celé republiky skončil na krásném pátém místě. Vynikl zde zejména Karel Hanuš ze Štěkně na koni Dobráku, strýc dnešního náčelníka Sboru Jana Hanuše. 

Po skončení druhé světové války musel jejich existenci a činnost povolit až Nejvyšší správní soud. Český venkov se začal chystat na navázání předválečné tradice vlastenectví a lásky k rodné hroudě. Tehdy nejaktivnější Janákův východočeský sbor Selských jízd se rozhodl představit svou znovuobnovenou činnost širokým občanským vrstvám uspořádáním tradičních jezdeckých závodů za účasti sborů z celé republiky. Termín byl stanoven na 5. a 6. června 1947 v Nechanicích nedaleko Hradce Králové. Komunistická strana, která plánovala českou vesnici zotročit, však takové projevy vlastenectví nemohla potřebovat.

Zákaz činnosti 

Sbor Selská jízda ale nebyla jen organizací jezdeckého sportu pro sedláky, kteří své koně používali v zemědělství hlavně jako tažnou sílu, ale v době ohrožení Hitlerovým Německem tvořila i vojenskou základnu vycvičených, zdatných koní a jezdců o počtu 32 tisíc členů napříč celou republikou. Proto není divu, že za druhé světové války byla německými okupanty zakázána a prohlášena za organizaci Německé říši nepřátelskou. Mnoho členů Selských jízd nalezlo smrt na popravištích nebo v koncentračních táborech, z desetičlenného předsednictva Ústředí Selských jízd přineslo za odbojovou činnost pět členů oběť nejvyšší.

Obnova a druhý zákaz


Po skončení druhé světové války musel jejich existenci a činnost povolit až Nejvyšší správní soud. Český venkov se začal chystat na navázání předválečné tradice vlastenectví a lásky k rodné hroudě. Tehdy nejaktivnější Janákův východočeský sbor Selských jízd se rozhodl představit svou znovuobnovenou činnost širokým občanským vrstvám uspořádáním tradičních jezdeckých závodů za účasti sborů z celé republiky. Termín byl stanoven na 5. a 6. června 1947 v Nechanicích nedaleko Hradce Králové. Komunistická strana, která plánovala českou vesnici zotročit, však takové projevy vlastenectví nemohla potřebovat. 

Těsně před počátkem závodů přišel jejich zákaz přímo z ministerstva vnitra. Do Nechanic a jeho širokého okolí se sjely ozbrojené policejní jednotky, aby konání akce zabránily a začaly rozhánět jak jezdce, tak pěší. Osm hlavních organizátorů bylo uvězněno, po dlouhých průtazích povolil zmocněnec ministerstva vnitra pouze konání krátkého shromáždění na náměstí. Nechanické události se tak staly předehrou komunistického puče v únoru 1948. Po něm se komunisté krutě vypořádali se členy Selských jízd a se schopnými českými sedláky. Ti byli zatýkáni a vyháněni z rodných statků, kde jejich předkové po staletí hospodařili, a čekalo je vězení nebo život na pokraji společnosti.